Je dobrým znamením, že v Německu i v Čechách je společně připomínáno sté výročí narození německého autora z Čech a táž kniha tohoto autora, známého po roce 1945 spíše v kruzích vyhnanců, vychází současně na obou stranách hranice. Je rovněž dobrým znamením že doslov k novému německému vydání v slavném nakladatelství Insel napsal Peter Härtling, známý svými romány z prostředí svého olomouckého a brněnského dětství. S Mühlbergerem (zesnulým 1985) se osobně znal a oceňoval na něm, že po roce 1945 neústupně trval na tom, aby si Češi a Němci »navzájem nevypočítávali, která strana se dopustila více podrazů a zločinů«, a že si již v době mnichovské dohody udržoval odstup k české i německé politice, třebaže spíše v duchu politicky poněkud naivního starorakouského obrazu světa.
Je zásluhou Německého kulturního fóra střední a východní Evropy a lektorátu Tanji Krombachové , že kniha mohla vyjít v této podobě. Náš dík patří i Rakouskému kulturnímu fóru v Praze, že umožnilo prezentaci českého překladu ve svých prostorách. Je do jisté míry symbolické, že kniha zprostředkovatele mezi Čechy a Němci nastupuje svou cestu ke čtenářům na rakouské půdě. Trutnovský rodák Josef Mühlberger pocházel z německo-české rodiny, což nebylo za Rakouska nijak neobvyklé. Teprve později, poté, co se za první republiky, po vniku župy Sudety a v době vyhnání Němců po roce 1945 vyhrotil česko-německý konflikt, se její osud tragicky zkomplikoval.
Novela Josefa Mühlbergera Chlapci a řeka vyšla v roce 1934 v lipském nakladatelství Insel. Bylo to rok po Hitlerově nástupu k moci a dva roky po ztroskotání Mühlbergerova časopiseckého projektu, jímž se v letech 1928 až 1932 snažil překonávat propast mezi českou, pražskou německou a sudetoněmeckou literaturou. Volbou námětu – jedná se o příběh o přátelství dvou českých venkovských chlapců – se vzepřel dobovým tendencím v tehdejší německé literatuře v českých zemích a se svým apolitickým, čistě esteticky zaměřeným ideálem nemohl počítat s širším ohlasem u tehdejších německých čtenářů v Československu. Byla to doba politizace kultury v německém pohraničí. V roce 1934 byl například založen celostátní Svaz Němců, ochranářská organizace, jež nahradila dřívější organizace zemské, výrazně ovlivňovala společenský život tří milionů Němců a navzdory oficiálním prohlášením sledovala politické cíle. Rok 1935 přinesl volební vítězství Henleinovy Sudetoněmecké strany, Mühlbergerovi osobně pak útoky sudetoněmeckého autora Wilhelma Pleyera. Denuncoval Mühlbergera – mimo jiné právě na základě novely Chlapci a řeka – jak homosexuála, »německy píšícího Čecha a přítele pražských židovských autorů«.1
Českým překladem nejúspěšnější Mühlbergerovy knihy splácíme určitý dluh. Za politických poměrů v druhé polovině třicátých let už na překlad novely do češtiny nedošlo, ačkoli první román Mühlbergerův Huss im Konzil (1931) vyšel ještě téhož roku česky pod názvem Hus v Kostnici v překladu Olgy Laurinové, rozené Weissové, ženy Arne Laurina, šéfredaktora Prager Presse. Mühlberger měl už patrně v roce 1934 strach, aby mu přílišný zájem Čechů o jeho dílo nebyl na překážku v jeho slibném startu na německém knižním trhu. Na radu svého vydavatele Antona Kippenberga přerušil dokonce spolupráci s pražským liberálním deníkem Prager Tagblatt, patřícím koncernu židovské rodiny Mercy.2 Poněvadž po roce 1936 už v nacistickém Německu žádná Mühlbergerova kniha nevyšla a Mühlberger byl bojkotován i v Čechách v kruzích blízkých Sudetoněmecké straně, dostal se do vážných finančních potíží. Snad i proto přijal v prosinci 1937 nově vytvořenou Herderovu cenu, udělovanou československou vládou, i když se o ni musel dělit s Rudolfem Fuchsem a dalo se předpokládat, že toto společné vyznamenání s levicovým pražským židosvským autorem a překladatelem Petra Bezruče, bude v německých národoveckých kruzích považováno jen za další důkaz jeho politické nespolehlivosti.
Chlapci a řeka není po roce 1989 prvním překladem Mühlbergera do češtiny. V roce 1999 vyšly v nakladatelství Aula jeho metodologicky problematické, avšak materiálově bohaté Dějiny německé literatury v Čechách. 1900 – 1939 v překladu Veroniky Dudkové s doslovem Michaela Bergera. Berger, olomoucký profesor Ludvík Václavek, jednatel Spolku Adalberta Stiftera Mnichově Peter Becher a básnířka Tina Stroheker přispěli v devadesátých letech nejvíce k znovuobjevení Mühlbergera.
Kdyby volba obou nakladatelství nepadla na novelu Chlapci a řeka, přicházela by v úvahu ještě další díla, jež zůstávají dezideraty pro české překladatele: útlá autobiografie Ráj srdce. Dětství v Čechách (Das Paradies des Herzens. Eine Kindheit in Böhmen) z roku 1959 nebo poslední Mühlbergerův román Bogumil. Nevinný život a zlý konec Edvarda Klimy (Bogumil. Das schuldlose Leben u. schlimme Ende des Edvard Klima) z r. 1980. Je to příběh muže z německo-české rodiny, který je vystaven ústrkům za protektorátu i běhen odsunu a umírá v Americe. Poněvadž má titulní postava rozštěpenou česko-německou identitu, jsou události zachyceny diferencovaněji než v povídce Šibenice na vinici (Der Galgen im Weinberg), jež tématizuje utrpení Němců v Československu po druhé světové válce. Hrůzy nacismu a vyhnání tvoří u Mühlbergera nadále paralelní světy, byť neplatí, že by jedny druhé vyvažovaly.
Ve své autobiografii se Mühlberger zmiňuje o tom, jak jeho transport mířící do Würtemberska projížděl před bavorskou hranicí rodnou vsí jeho české matky a obyvatelé po vlaku házeli kamení. Přes tyto otřesné zážitky zůstal Mühlberger české literatuře věrný, třebaže jednoznačně preferoval autory píšící před rokem 1938 a nesdílel naděje, že Pražské jaro povede k rychlému sblížení mezi Němci a Čechy, aniž by došlo k otevřené diskusi o potlačovaných otázkách vyhnání.
Mühlberger od 30. let soustavně překládal českou poezii i prózu. Peter Demetz, americký germanista narozený v Praze, si váží především Mühlbergerova překladu Nerudových Povídek malostranských (1965), Babičky od Boženy Němcové (1969), básní Wolkrových a Ortenových. Svou antologii Linde und Mohn. 100 Gedichte aus 100 Jahren tschechischer Lyrik z roku 1964 Mühlberger opatřil podrobným úvodem a důkladným poznámkovým aparátem, v nichž se (mnohdy poněkud křečovitě) pokouší o hledání paralel mezi českým a německým básnictvím. S velkými sympatiemi zvláště pro autory s příbuznou poetikou je psán Mühlbergerův relativně útlý svazek (210 s.) České literární dějiny. Od počátků do současnosti, vydaný v roce 1970 křesťansky orientovaným spolkem Ackermann-Gemeinde. Mühlbergerovým vyznáním je navzdory matoucímu podtitulu i jeho nárys česko-německého soužití z roku 1973, nazvaný Dva národy v Čechách. Příspěvek k národní, historické a duchovědné strukturní analýze z roku 1973. Jeho krédo vyjadřuje snad nejlépe výrok, v němž Franz Spina (1868-1938), jeho pražský profesor slavistiky na německé univerzitě a v letech 1926 – 1938 ministr v různých československých vládách, přirovnává česko-německé soužití ke koberci:
»Jsme různými vzory jednoho koberce. Koberec lze samozřejmě rozstřihnout, ale vetkané květy od sebe oddělit nelze.«
V kapitole Soudy, předsudky a omyly se snaží zpochybnit rozšířené předsudky české i německé strany v nazírání na vlastní dějiny. Čechům například vyčítá kolaboraci s nacismem za protektorátu, ale oceňuje protesty proti nelidskému zacházení s Němci při odsunu v časopise Obzory na podzim 1945. Němcům připomíná Frankovy plány na likvidaci rasově nevhodných a politicky neústupných Čechů a později na úplné vysídlení Čechů z českých zemí. Na závěr cituje Medkova titulního hrdinu ze hry Plukovník Švec, jenž na tvrzení vojína Jandy, že mír, soužití a láska jsou důležitější než vítězství a stát, reaguje výrokem, že takové Jandy patří zabít. Mühlberger chtěl stavět na solidaritě obětí nacionalisticky přibarvovaného boje o moc, kterým také nejde o vítězství, nýbrž o smíření. Českému vydání Mühlbergerovy novely Chlapci a řeka nezbývá než popřát, aby našlo podobně naladěné čtenáře. Kamení po něm v Česku již snad nikdo házet nebude.
1 In Will Vesper (ed.): Die Neue Literatur. Leipzig. č. 2/1935, s. 109: Pleyer píše o Mühlbergerovi jako o sudetském Němci, jemuž právě příběh »českých chlapců z českého vnitrozemí« leží na srdci, jako o autorovi, jehož vylíčení přátelství mezi chlapci je možné označit jen jako »odporné« a »perverzní«.
2 23. června 1934 se dotazoval Mühlberger, zda snad Kippenberger nemá námitky proti jeho další spolupráci s deníkem Prager Tagblatt. Mühlberger se přitom přímo omlouval, že je spolupracovníkem těchto »velmi levicových« novin, a prosí Kippenbergera, aby mu otevřeně sdělil svůj názor. Kippenbergerova odpověď zněla: »Chtěl bych Vám důrazně doporučit, abyste jí v budoucnu zanechal.« Mühlberger slibuje, že se pokusí zabránit tomu, aby v Prager Tagblatt vyšla pozitivní recenze na novelu Chlapci a řeka. Srov. Rozbor Mühlbergerovy korespondence s nakladatelstvím Insel (Josef Mühlberger. Beiträge des Münchner Kolloquiums. München: Adalbert-Stifter-Verein 1989, s. 38 – 39).
Doporučená literatura
- Peter Becher (Hrsg.), Josef Mühlberger. Beiträge des Münchner Kolloquiums. München: Adalbert-Stifter-Verein 1989
- Josef Mühlberger, Die Knaben und der Fluss. Erzählung. Mit einem Nachwort von Peter Härtling. Frankfurt a/M: Insel Verlag 2003
- Tina Stroheker, Vermessung einer Distanz. Aufzeichnungen in der Umgebung Josef Mühlbergers. Eislingen: eislinger edition 2003
- Ludvík E. Václavek: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích. Olomouc: Univerzita Palackého 1991.